Zájezd Ratibořice, Pec pod Sněžkou
Spolek KD-I Opatovice se vydal objevovat krásy naší vlasti.
31.8.2016, poslední prázdninový den jsme se vydali se zájezdem do Ratibořic, navštívit Babiččino údolí a prohlédnout si zámek Ratibořice. Celý den nás provázelo slunné, teplé počasí, jak tomu je nyní každý den. Vyjeli jsme v 6:30 hodin, ale radši jsme měli vyjet o půl hodiny dříve. Během cesty se tvořily kolony osobních i nákladních aut a tak jsme do Ratibořic na zámek přijeli o 20 minut později, než jsme měli domluveno (což bylo na 10:00 hodin). Omluvili jsme se za zpoždění a prohlídku zámku jsme absolvovali ve dvou skupinách za doprovodu příjemné průvodkyně a příjemného průvodce. Prohlídka trvala asi 45 minut, prohlédli jsme si pokoje, ve kterých žila nám známá vévodkyně Zahaňská z románu Boženy Němcové „Babička“. Toto sídlo leží v hávu spanilé přírody Babiččina údolí.
Původně barokní zámek byl postaven v letech 1702 – 1708 na náklad Lorenza knížete Piccolomini a určen výhradně pro letní a lovecké pobyty. Ve druhé polovině 18. Století byl rozšířen o dlouhé severní křídlo. V letech 1825-1826 získal empírovou podobu jako letní sídlo Kateřiny, Viléminy, vévodkyně Zahaňské a princezny Kuronské, proslulé hostitelky ruského cara Alexandra I. a knížete Metternicha, důvěrného přítele. Při úpravách interiérů byla zrušena zámecká kaple. Interiérová instalace v prvním patře se váže právě k této době a soustřeďuje cenné kolekce nábytku, obrazů, grafiky, skla, porcelánu a dalších předmětů z poslední třetiny 18. A z 1. Poloviny19. Století. Salony v přízemí představují instalace vážící se ke knížecímu rodu Schaumburg-Lippe, který zámek vlastnil od roku 1842. Jsou zde vystaveny jejich rodové podobizny z konce 19. a z 20. století, ale také portréty dánské princezny Louisy, která se do Ratibořic provdala, a jejích královských rodičů. Součást instalace proto tvoří rovněž další artefakty přivezené z Dánska. Zámek obklopuje rozsáhlý přírodně krajinářský park budovaný v letech 1810-1839 pod vedením zahradníků K. Bindera a G. Bosse. Jižně pod zámkem stojí empírový lovecký (čajový) pavilon. U zámku byl zřízen malý rybník a na západním okraji romantického parku anglického typu (skleník) oranžerie, původně zvaná „ Ananasový dům“.
Krásná, bohatá a duchaplná vévodkyně, si Ratibořice zvolila za své stálé letní sídlo. Vévodkyně na zámku hostila řadu významných osobností například kromě rakouského kancléře, knížete Klemense Metternicha také ruského cara Alexandra I. a v roce 1813 propůjčila ratibořický zámek k tajným jednáním o protinapoleonské koalici diplomatům Pruska, Ruska a Rakouska. Po smrti vévodkyně Zahaňské v roce 1839 bylo panství prodáno roku 1840 říšskému hraběti Octavianu z Lippe – Biesterfeldu. Roku 1842 zakoupil panství se 114 vesnicemi a městečky, řadou průmyslových závodů a zámky v Náchodě, Chvalkovicích a Ratibořicích Jiří Vilém, říšský kníže Schaumburg – Lippe, suverénní jednoho z malých knížectví na severu Německa. Schaumburgové nechali zámek upravit v létech 1860 – 1864 do dnešní podoby. Členové a členky rodu Schaumburg – Lippe byli svými sňatky spojeni s mnoha panovnickými dvory Evropy. Nejtěsnější svazky byly navázány s dánskou královskou rodinou. V držení rodu Schaumburg – Lippe zůstal zámek až do zestátnění v roce 1945. Zámek je společně s ostatními objekty v Babiččině údolí ve správě Národního památkového ústavu.
Po prohlídce zámku jsme ještě navštívili mlýn z roku 1773 (A. Rudr) a empírovou budovu mandlu z 1. čtvrtiny 19. Století, sochu Panny Marie z roku 1796 a sousoší Babičky s dětmi z roku 1922 (Otto Gutfreund a Pavel Janák), Ještě více proti proudu řeky Úpy jsme navštívili Staré bělidlo z roku 1797 (vybudováno Antonínem Rudrem) s roubenou přední částí a typickou lomenicí.
Nemohli jsme zapomenout navštívit splav, ve kterém se měla podle románu „Babička“ utopit nešťastná Viktorka. Splav i Viktorku jsme viděli, ale podle vyprávění našeho průvodce tomu tak nebylo. Viktorka byla sice nešťastná, ale dítě neutopila, žila u splavu a dožila se 76 let.
Ve 13:30 hodin jsme opustili Babiččino údolí a přepravili jsme se autobusem do Dvora Králové , kde jsme měli připravený oběd v místní restauraci. K obědu jsme měli hovězí vývar, smažený řízek a brambor. Chutnalo nám, někteří si ještě dali kávu a zmrzlinový pohár, jako tečku za dobrým obědem.
Po obědě znovu do autobusu – směr- Pec pod Sněžkou. Tam jsme přijeli v 16:30 hodin. Protože obousměrná jízdenka na lanovku na Sněžku stála 390,- Kč, jely nahoru pouze 4 ženy. My ostatní jsme se rozhodli, že pojedeme lanovkou pouze na Hnědý vrch 898m nad mořem za 150,- Kč a vylezeme na největší rozhlednu v ČR. Zde se nám zájezd trochu pokazil. Na informacích, kam jsem se šla informovat a zakoupit vstupenky na Hnědý vrch mně paní řekla, že je již pozdě, že lanovka funguje do 17:00 hodiny. Příjemné to pro nás nebylo, ale všichni to pochopili, já se všem omluvila (i když jsem za to nemohla). Dost mě to nazlobilo. Museli jsme počkat na 4 děvčata, která jela na Sněžku do 18:30 hodin. Někteří z nás si šli sednout na zahrádku do restaurace, jiní se povozili na bobové dráze, vyšli si na procházku po Peci pod Sněžkou. Nakoupili jsme domů rodinám oplatky a suvenýry a 2 hodiny utekly jako voda. Děvčata se vrátila ze Sněžky velice spokojená, bylo stále pěkně a z vrcholu hory měla krásný výhled, a protože byl poslední prázdninový den, byla vstupenka na Sněžku za 250,-Kč. Tato zpráva nás rozzlobila. Asi mají v Peci pod Sněžkou velkou klientelu návštěvníků, když nám na informacích nemohli sdělit, že vstupné na Sněžku je sníženo, jeli bychom všichni 49x250,-Kč=12 250,-Kč a tyto peníze pro ně nejsou žádná velká tržba. Zeptám se písemně kompetentních pracovníků. Chviličku jsme brblali a pak jsme si řekli, že si nepokazíme jinak pěkný den takovou blbostí. Vždyť se tam ještě někdy můžeme podívat.
Ludmila Palečková
Fotografie naleznete zde.