Pochovávání basy 2017
Letošní pochovávání basy zhodnotím od začátku. Velice rádi tuto zábavu všichni navštěvujeme. Svědčí o tom účast, letos byla opět výborná. Nemít pár nadšenců, kteří akce, jako je Masopust, Pochovávání basy, Den pro ženy připravují, nic by se nedalo uskutečnit. Je za tím ukryto hodně poctivé práce.
Pochovávání basy – troufnu si napsat je skoro jediná chvíle v celém roce, kdy si lidé umí nahlas rýpnout do dění kolem sebe, včetně politického. Život veřejný si myslím potřebuje rýpnutí a to někdy hodně hluboko, tak jako satiru, ironii a to moc, protože poklonkování škodí víc, než takoví nezbední krtci v našich zahrádkách. Kdo chcete, tak si toto povídání přečtěte až do konce. Kdo nechcete, tak to přeskočte a čtěte něco jiného, chápu, že tyto tradice ať už je to Masopust nebo Pochovávání basy nemusí některým Vám nic říkat. Sama za sebe říkám, že jsem velice ráda, že je mezi námi ještě dost lidí, kteří chtějí a budou chtít v těchto tradicích pokračovat i bez příspěvků a dotací. Nadšenci, zapálení pro tyto tradice si je dokážeme zafinancovat i sami a nebudeme čekat na nějaké milodary.
Na letošní Pochovávání basy jsme museli mít opět všechno dobře připravené, na nic jsme nemohli zapomenout. Musela jsem mít zamluvený KD Opatovice, deset dnů před akcí zažádáno o uzavření licenční smlouvy o veřejném provozování hudebních děl na OSE, zaslat na celní úřad oznámení o rozlévání alkoholu, množství rozlévaného alkoholu a procenta lihu obsaženého v alkoholu. Zapomenout, znamená pro nás 50 000,- Kč pokuta. Dále pak zajištěnou hudbu, večeři, občerstvení, basu a máry, složenou smuteční řeč. Basu si půjčujeme z Loučky. Letos se rozhodl Vlastik Paleček za pomoci Jirky Reima vyřezat basu z překližky a slepit ji dohromady. Tak nám bude sloužit snad ještě na několik let a nebudeme muset za ni platit. U Reimů se basa i máry pěkně nazdobily. Já jsem složila a napsala smuteční řeč, děvčata si namyslela, jak půjdou oblečené ve smutečním průvodu. Dana Kunčarová za pomocí dcery Gábinky ušila velice pěkný oděv pro pana faráře, který si již také nebudeme muset půjčovat. Vše bylo přichystáno. Ještě v pátek před zábavou jsme smutečně vyzdobili sál KD Opatovice bílými a černými mašlemi a smutečními květinami. Mohli jsme se začít bavit.
V sobotu se zaplnil sál do posledního místečka. Příchozí si zaplatili vstupné a než se začali bavit, prohlédli si námi přichystanou, bohatou tombolu. V 16:00 hodin se začalo tančit a taneční parket byl neustále plný. V měsíci březnu bylo hodně jubilantů a tak se asi hodinu hrála sóla oslavencům narozeným v měsíci únoru a březnu. Velice dojemné bylo blahopřání naší nejstarší člence paní Hildě Kolové, která dovršila v měsíci březnu 90 let. Všichni jsme ji popřáli, zatančili si s ní v kole a předali ji malý dárek. Ještě jednou touto cestou ji přejeme do dalších let hodně zdraví a společně s námi aby se ještě dlouho bavila. Vonička pěkně vyhrávala a po večeři a losování tomboly nastal čas pochovat basu. Za zvuku smutečního pochodu vešel do sálu průvod v čele s vdovou a nosičkami křížků, za nimi následovali muži smutečně oděni, kteří nesli na márách basu a za basou šel pan farář (Karel Kunčar) kostelník Jirka Reim a dva ministranti. Jeden nesl kadidlo (Jaroslav Málek) druhý kropenku (Jan Dlabka). Průvod za velkého pláče a vzlyků našich plaček oděných bílo černě. Černé sukně, bílé halenky a slušivé kloboučky. Průvod obešel dvakrát sál za velkého kropení a nakuřování k legraci všech. Po obchůzce sálu nastal čas samotného obřadu. Pan farář s kostelníkem četli smuteční řeč. Při některých pasážích bylo hodně smíchu. Pan farář se choval důstojně, nakonec dal všem rozhřešení, za basu jsme se pomodlili a doprovodili ji po obřadu k ročnímu odpočinutí.
Basa byla pohřbena, všichni jsme se ještě dlouho společně bavili. Nikomu se nechtělo domů a tak jsme zábavu o hodinu prodloužili. Podle ohlasu se Pochovávání basy vydařilo. Spokojenost byla s večeří, s muzikou, smutečním obřadem i s tombolou. Všechny lístky byly prodány, za což moc děkujeme.
Děkujeme Milušce Reimové za dobré okurky a manželům Alence a Frantovi Duchoňovým za výborné feferonky. Okurky a feferonky se podávaly k výbornému vepřovému guláši.
Velikou radost jsme měli z mladších návštěvníků, kteří se přišli s námi pobavit. Přesvědčili jsme je, že i senioři se umí skvěle bavit nejenom při dechovce, ale i při moderní hudbě.
Přijďte se pobavit mezi nás i Vy ostatní.
O pěkné foto se opět postarala Ing. Martinka Tinzlová.
O moc zdařilé a pěkné filmové zpracování se nám postaral pan Ing. Jiří Horák. Oběma patří dík a Vám všem, kteří našemu spolku zůstáváte stále věrní.
Ludmila Palečková