Zájezd Krakov - Wieliczka
Spolek KD-I Opatovice ve dnech 27. - 28.5.2017 absolvoval s cestovní kanceláří TRAVEL 2002 dvoudenní zájezd Krakov + Wieliczka. Autobus nebyl obsazen jenom členy KD-I, ale i účastníky z Brna, Olomouce, Lipníku nad Bečvou. Tito účastníci doplnili autobus, protože nebyl plně obsazen.
Po oba dva dny nás provázelo krásné, slunné počasí, jako na objednávku. Průvodkyně paní Pavézková se nám zalíbila hned při nástupu do autobusu. Byla to již starší dáma s velikými vědomostmi, milým a přátelským vystupováním. Měli jsme trochu obavy z cizích lidí, kteří s námi jeli, byl to samí Ing., Mgr., MUDr., ale tyto obavy byly zbytečné, stačilo nabídnout slivovičku, fernet a stali se z nás přátelé. Cestou nás doprovázela veselá, dobrá nálada, o kterou se postarala správná trojka. Jana Nováková, Drahuška Komínková a Editka Šebestová. Jeli jsme necelých 6 hodin i s bezpečnostní přestávkou.
Po příjezdu do Krakova hned následovala prohlídka města. Prošli jsme starým městem s dominantním kostelem Panny Marie s gotickým oltářem pokládaným za nejkrásnější v Evropě. Dále pak univerzitní čtvrtí s Jagellonskou universitou ze 14. století a novou universitou. Na podmanivém Hlavním náměstí největším ve střední Evropě jsme si vychutnali atmosféru historického královského města, poslechli jsme si i trubače, který dotvářel tuto atmosféru a odtroubil každou hodinu z mariánského kostela. Prošli jsme židovskou čtvrtí Kazimierz a již notně unaveni jsme se snažili najít nějakou restauraci, předzahrádku, kterých tam bylo opravdu mnoho, ale všechny obsazené. Nakonec se zadařilo, našli jsme restauraci ve dvoře, kde jsme se občerstvili, odpočinuli a vydali se za nákupy suvenýrů do starobylých krámků tzv. „sukenic“. Každý z nás koupil nějakou drobnost, osvěžili jsme se velice dobrou zmrzlinou a značně unaveni odjeli do hotelu „Krakus“, kde jsme se ubytovali. Hotel byl velmi pěkný. Ubytovaní jsme byli ve 2 lůžkových pokojích s příslušenstvím. K večeři byla dobrá polévka, řízek s bramborem a okurkový salát, k pití džus a na zakončenou se podával dezert. Po večeři jsme se odebrali do pokojů. Někteří si pustili TV, nebo ulehli značně unaveni. Pár z nás se sešlo v jednom z pokojů a dobře jsme se pobavili.
Druhý den po velice dobré snídani a vyfotografování se u automatu nás čekala návštěva symbolu Krakova - návrší Wawel. Tam se nachází bývalá královská rezidence, majestátní wawelská katedrála s hrobkami králů a královen, kterou jsme si prohlédli. Byla to nádhera. Jednu chybičku tato prohlídka měla a to, že jsme neměli českou průvodkyni. V pěkném parku a kouzelné kavárničce jsme se opět občerstvili, nakoupili ještě nějaké dobroty domů, udělali pár fotografií a autobusem jsme se přesunuli do jednoho z nejatraktivnějších a nejstarších solných dolů na světě – do Wieliczky, kde jsme sestoupili po mnoha schodech hluboko do podzemí.
Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti je zpřístupněno přibližně dvě procenta z celkové délky chodeb. Prohlédli jsme si 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnovala prohlídku historických soch i mýtických postav vytvořených z kamenné soli. Viděli jsme nádherně rozlehlé klenuté síně, kaple, krásně osvětlené podzemní jezero a výstavu přibližující historii těžby soli.
Důl je nazýván „polskou solnou katedrálou“. Zhlédli jsme těžební komory, banské stroje a zařízení, staleté dřevěné konstrukce, jež zakonzervoval chladný banský vzduch. Prohlédli a vyfotili jsme si největší kapli sv. Kingy 101 m pod zemí, do které se vejde až 500 návštěvníků. Byla plná soch a reliéfů. Nejznámější reliéf Poslední večeře vytesaný podle fresky Leonarda da Vinciho. Pěkné byly sochy papeže Jana Pavla II, sochy Mikuláše Koperníka či krále Kazimíra Velkého, který v roce 1368 uzákonil první hornický kodex na světě, v němž byla sepsána všechna práva a povinnosti horníků. Ze stropu visely nádherné více ramenné lustry s krásnými ověsy, které vypadaly jako z křišťálu, ale byly vyrobené ze soli. Nejstarší kaple, kterou jsme viděli, byla kaple sv. Antonína, vytesaná neznámým horníkem. Solný důl je jakési podzemní město, nebo památník vytesaný ze soli.
Nachází se tam kino, restaurace s výbornou kuchyní, muzeum, pořádají se tam plesy, koncerty, bankety i svatby, ale jejich rezervace je již několik let dopředu obsazena. Pohádka, kterou musíte vidět na vlastní oči. V dolech nám nebylo zima. Teplota se tam drží po celý rok kolem 13-16 stupňů celsia. Dobře se nám tam i dýchalo, protože je tam příjemné mikroklima s vysokým obsahem vlhkosti a jódu. Prohlídka nám trvala 2,5 hodiny, sešli jsme 380 schodů, dostali jsme se do prvního poschodí a prošli jsme poschodí tři. Do dolu mají přístup i osoby na invalidním vozíku. Na závěr prohlídky jsme zažili i trochu adrenalinu jízdou starodávným výtahem, kterou jsme absolvovali v úplné tmě a za hrozného třesu.
Všichni jsme ve zdraví přežili a vrátili se ve zdraví na povrch.
Každopádně můžeme návštěvu tohoto dech vyrážejícího místa doporučit!!!
Byla to pro nás všechny nádhera, a krásný zážitek pro celý život. Chlapi, kteří po prvním dnu zájezdu brblali, že jsme moc chodili, že je bolí nohy, že se na to vykašlou a nikam nepůjdou, zapomněli a přiznali, že by to byla veliká škoda tu nádheru a um lidských rukou nevidět.
Na mne osobně tato prohlídka solných dolů hodně zapůsobila. Uvědomila jsem si, jak tam ty stovky horníků, ale i žen, dětí, zvířat dřelo od rána do večera, po celý život. Co jich tam zemřelo. Říkala jsem si, kdyby ty zdi v podzemí uměly mluvit o tom, co se tam ta dlouhá léta odehrávalo. Bezesporu, toto nádherné dílo vzešlo z rukou těchto lidí a právem bylo v roce 1978 zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Ludmila Palečková
Fotografie ze zájezdu naleznete zde.